Rodičovství

Je fascinující být tátou. Na jedné straně je to obrovská radost, na druhé straně zodpovědnost a mnohdy vrásky na čele. Ale jedna věc je jasná – děti nemohou za zranění, která jsme utrpěli v dětství my!

Děti nemohou za to, že…

... si naši rodiče nerozuměli.
… na nás rodiče křičeli.
… se naši rodiče rozvedli.
… jsme byli šikanovaní.
… na nás rodiče neměli čas.

A přesto všechno to naše děti odnášejí. Ať se nám to líbí, nebo ne.

Po generace stejné chyby

Často opakujeme vzorce, které jsme zdědili a ani o nich nevíme. Můj taťka utíkal od emocí mojí mamky, protože sám nevěděl, co s tím. Jako kluk jsem tento model okoukal, převzal a do svých skoro 30 let v něm žil. Vůbec nechci ani namítnout, že můj taťka je špatný. Neměl se to od koho naučit. Nevěděl, jak pracovat sám se sebou, natož jak mít doma pohodu se ženou.

A takhle je to se vším. Teď, když jsme rodiče, je na nás zastavit to mezigenerační šílenství, které se často předává nevědomky. Pojď začít psát nové kapitoly.

Už žádné výmluvy

Nepomůže se vymlouvat, být naštvaný na rodiče nebo na sebe, nosit v sobě křivdy, které nejsou naše a být na to sám. Je to fakt na nás. Na každém jednom z nás je uvědomit si ty staré nefunkční vzorce. Mluvit o nich, nebát se jich a postupně je překonávat a nahrazovat novými vzorci. Je to náš boj. Tento boj s vlastní hlavou a vlastními nefunkčními schématy má smysl. Je to jediný boj, který má smysl, jak říkával Magatha Gandí. Protože naše děti za to fakt nemohou.

Není dobré být na to vše sám, proto jsem vytvořil Restart muže. Stále tvořím mnoho materiálů pro chlapy a teď mám pro Tebe do 9. května osobní dopis. Pojď se inspirovat tím, co Ti v rodině táta nebo děta určitě neřekl.