Sláva černý

Pomáhám mužům mít doma milující ženu a šťastnou rodinu

VŮBEC JSEM NEVĚDĚL,

JAK VYTVOŘIT HEZKÝ VZTAH SE ŽENOU...

Když jsem vstoupil do dospělosti, chtěl jsem vytvořit vztah se ženou, ve kterém by nám bylo hezky. Aby náš vztah byl milý a laskavý. Inspiraci jsem viděl v romantických filmech a moc se mi to líbilo. Můj první vztah skončil, protože jsem se rozhodl jet studovat do USA a ona nechtěla odjet se mnou.

V USA jsem potkal americkou studentku, se kterou jsme se chtěli vzít v Las Vegas (jak romantické, že?). Zažívali jsme spolu nádherné chvilky, až na to… že jsme se velmi často hádali a nerozuměli (a nebylo to jazykovou bariérou). Na konci školního roku jsem se musel vrátit do Čech… Opět to nedopadlo.

Potom jsem vystřídal několik desítek vztahů. Když se na to dívám zpětně, všechny vztahy měly něco společného:

měl jsem velmi často strach se ozvat a nechal na sobě často “dříví štípat”
nevěděl jsem, jak se pořádně chovat vůči ženě a nevnímal svojí roli
utíkal jsem od problémů - bál jsem se dusna, hádek, odmítnutí a ponížení

Útěk aneb kde jsou ty správné vzory?

Utíkal jsem od jedné ke druhé, aniž bych tušil, že problém bude ve mě. Nerozuměli jsme si. Hádali jsme se. Lhali si. Podváděli se. Často jsem se těm holkám vůbec neozýval… Nevěděl jsem, jak se k nim chovat a jaká je vlastně moje role. Šlo mi v podstatě “jen o to jedno”... Byl jsem z toho zmatený.

Já sice u nás v rodině viděl vzor taťky, který věnoval svůj život tomu, aby nás finančně zabezpečil. Makal fakt tvrdě, za což si ho ohromě vážím. Jezdil kamionem nejdřív po Sovětském svazu a potom, po přestěhování do Čech, po celé ČR a Německu a velmi často nebyl doma.

Co mi však chybělo, bylo vidět vzor, jak to může doma trvale fungovat v pohodě, aby všichni byli radostní. Moje mamka byla starostlivá a pečlivá, za což si jí vážím. Naši si bohužel často nerozuměli (dokonce se dvakrát vzali a pokaždé se rozvedli) a o problémech se doma skoro vůbec nemluvilo. Většinou se vše zametlo pod koberec a neřešilo...

Až později jsem pochopil, že každý máme svůj příběh a moje rodiče dělali vše, jak nejlépe v té době mohli. Díky svým rodičům jsem mnohé o životě pochopil a jsem za to velmi rád.

Impuls ke změně jsem dostal jednoho večera, kdy mě tehdejší přítelkyně vybídla k navštívení školení Milana Studničky u nás na ČVUT. Jak se mi otevřely oči! Došlo mi velké množství souvislostí, proč mi vztahy nefungovaly. A já chtěl vědět víc!

Spřátelili jsme se a on mě seznámil se svým taťkou, který se již několik let věnoval studiu všemožných historických textů o mužích, ženách a rozdílné výchově chlapců a dívek.

Rozumíš sobě? A ženám?

Když jsem si s ním začal povídat, tak mi po chvilce říká: “Vždyť ty se bojíš žen a vůbec jim nerozumíš!” Mně se protočily panenky, protože jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Začal jsem s ním okamžitě bojovat a bránit svoji čest.

“Přeci já, student ČVUT, ze Strojní fakulty (pořád nám na fakultě říkali, jaká je to prestiž studovat tuto školu), který umí 4 světové jazyky… já se přece nebojím žen!” namlouval jsem si.

On se jen pousmál a pokračoval: “Proč před ženami utíkáš? Proč si necháš “srát na hlavu” od svojí mámy, když s tebou jedná, jak s nesvéprávným člověkem? Proč jí neřekneš, že se ti nelíbí, jak ti pořád připomíná, jak se máš střihat, jak se máš oblékat, co máš a nemáš v životě dělat? Kolik je ti let, abys tohle poslouchal?" Neměl jsem slov a musel uznat, že má pravdu.

Začal jsem nad tím přemýšlet a spřádat plány, jak se přestat bát.

Faktem je, že jsem se opravdu bál. Hluboko uvnitř jsem to tušil, ale bál se jen si s tou myšlenkou zahrát. Všechny ty situace, kdy jsem měl "ocas mezi nohama", kdy jsem tušil, že bych se měl ozvat, ale přesto všechno jsem raději "držel hubu".

Navenek jsem mnohdy působil takovým přátelským dojmem, jako extrovert, který se může s kýmkoliv kdekoliv dát do řeči a skamarádit.

Za úsměvem byl strach...

Za úsměvem se ale skrývalo velké množství strachů, limitujících přesvědčení a skoro nulového sebevědomí. Zvykl jsem si machrovat, ukazovat se, povyšovat se a prezentovat se lepším, než jsem ve skutečnosti byl.

Byl jsem navyklý podvádět. Ve škole, v práci i ve vztazích. Hledal jsem zkratky a nedokázal chápat, že práce se nedá “ochcat”. A přitom všem jsem si myslel, jak ideální člověk jsem.

I přesto všechno Milďa a jeho taťka mi ohromně pomáhali. Stále jsme si povídali o tom, jaké jsou role muže nebo ženy ve vztahu. Povídali jsme si o životě, životní logice a všemožných souvislostech. Například co vedlo ke zlomu ve společnosti, že dnešní svět je takový jaký je. Nebo jak pomoci ženám a dětem (je to nedílná součást pochopení sebe sama).

Principy jsou dané

Povídali jsme si, proč jsou evoluční principy stejně dané, jako to, že 1+1=2. Například v mužích je evolučně daná rivalita a v ženách je přirozeně daná spolupráce.

Protože mě tyto témata zajímala a dávala smysl, chtěl jsem se jim věnovat abych porozuměl sám sobě. Snažil jsem se dodržovat nějaké principy, ale vůbec mi to nešlo. Moje rozhodnutí měla obvykle trvanlivost prošlého mléka.

Neuměl jsem porazit sám sebe, svoji zbabělost, svou pohodlnost. Skoro každý den jsem s něčím začínal, chtěl naráz měnit úplně vše. Při prvním nezdaru jsem většinou ihned skončil a nebyl schopen vytrvat. Prostě jsem se na to vykašlal…

Takto se to táhlo několik let a já si čím dál víc nevěděl rady. Pořád jsem ze svých neúspěchů někoho obviňoval, soudil a cítil se mnohdy jako oběť. Už jsem prostě nevěděl kudy kam.

chovat se jako oběť nikomu nepomáhá

Nebavil mě život. Už mě nebavilo se dál přetvařovat, že všechno je “oukej” a v pohodě a přitom být rozbitý uvnitř.. Nechtěl jsem dělat machra.

Oba Milďové mě podporovali jak mohli. Už několik let mi říkali: “Pochlap se, zamakej na sobě.” Ačkoliv jsem věděl, co mám dělat, na všechno jsem kašlal, pořád hledal nějaké zkratky.

Postupně mi ale došlo, že svým negativním přístupem k životu ubližuju nejen sobě, ale hlavně lidem ve svém okolí. Věděl jsem, že mě mají rádi a já je (i sebe) stále dokola zklamávám.

Jednoho dne jsem se postavil na váhu a ta ukazovala děsivých 122,8 kg. Je to nejvíc, co jsem kdy měl. Jednoduše jsem zajídal své nespokojenosti a životní selhání. Byl jsem tlustý, nespokojený a nešťastný. Když jsem to počítal, tak jsem měsíčně utratil cca 12 000 Kč za jídlo. Já sám. Pohled do zrcadla mě děsil, nemohl jsem se na sebe dívat.

Byl jsem již několik let bez stálé přítelkyně, protože jsem se nemohl sebrat k tomu, abych nějakou ženu oslovil. Navíc jsem se styděl před ženou svléknout...

A DOST!

Přeci jen proti mě stála “jen” moje vlastní hlava a obrovská hora strachů (ačkoliv to tak na první pohled nevypadalo), nesmyslných přesvědčení a nepohodlí vlastní minulosti.

To pověstné “bouchnutí do stolu”, to rázné chlapské “A DOST” mě naplnilo obrovskou energií. Konečně jsem se pevně rozhodl a nebylo cesty zpět.

Pojď do sebe

To, co se událo v dalších týdnech, měsících a letech, mě utvrzovalo v tom, že mi to konečně došlo. To, o čem jsme mluvili s Milďovým taťkou i s Milďou, jsem začal dávat do praxe:

Postavil jsem se čelem svým strachům a začal je odstraňovat.
Začal jsem zpracovávát minulost, aby neovlivňovala moji přítomnost.
Odešel jsem z korporátního života ve ŠKODA AUTO a podílel se na založení projektu Dovychovat a Restart muže, což mě neskutečně naplňovalo.
Zhubl jsem a už jsem tu šílenou váhu nenabral zpět.

Jak to pokračovalo? Dal jsem se dohromady s Moničkou, kterou jsem znal od roku 2005. Sranda je, že tehdy jsem měl strach ji pozvat na druhé rande (měl jsem strach z odmítnutí, protože se mi moc líbila a já si vůbec nevěřil).

Ona se mezitím provdala, přivedla na svět dvě nádherné holčičky a odešla s nimi z naprosto nefunkčního manželství.

Dneska pro ni vytvářím "přístav bezpečí", kdy mi věří a hlavně mě uznává jako muže. Společně s jejími holčičkami spolu-vytváříme doma trvalou pohodu a radost ze života. Budujeme rodinu.

Na vlastní kůži prožívám, jak naprosto klíčová je komunikace o všem, co život přináší a jak je důležitá rozdílná role muže a ženy v partnerství.

Velice si Moničky vážím jako ženy, protože je laskavá nejen ke mě, ale i k dětem. Navíc spolupracujeme na rozvoji našeho projektu Dovychovat a Restart muže, přičemž pomáháme dalším lidem uvědomovat si svá životní témata a žít v radosti.

V červenci 2019 jsem si Moničku vzal. Konečně jsem pochopil, že v partnerství nejdou dělat zkratky a jsem šťastný muž vedle radostné ženy. Její holčičky mě mají rády, důvěřují mi a přijaly mě jako svého. V říjnu 2022 se nám narodila dcerka Amálka.

Možná to zní až moc jednoduše

Pravda je taková, že za tím je spousta propovídaných hodin s Milďou a jeho taťkou, práce s mou vlastní hlavou a neustále aplikování ověřených principů do vlastního života. Bohužel cesta zkratek nikam moc nevede, jak jsem si ověřil sám na sobě.

Dneska mám radost, že ve svém okolí mám kamarády, se kterými spolupracujeme, pomáháme si a navíc rozvíjíme projekt, který pomáhá mnoha lidem.

Co se mi povedlo,

když jsem změnil přístup k životu:

najít si ženu se kterou si rozumím
komunikovat, co se mi nelíbí (a nebojím se to říkat)
můj vztah s rodiči se narovnal a dneska jim rád pomáhám, navštěvujeme se a často si voláme.
pochopil jsem, proč jsou ženy tak často rozladěné, naštvané a nespokojené (a není to to, co si naprostá většina mužů myslí).
získal jsem v sobě klid a nadhled, prožívám ve svém životě trvalou radost. A pokud život přinese velmi nepříjemné situace, nevzdávám se a hledám cesty, jak se z toho dostat.
v praxi svého života jsem začal vnímat, jak obrovský rozdíl ve vnímání mají muži a ženy, což jsou zcela logicky spojené nádoby s rozdílnou výchovou chlapečků a holčiček.
začal jsem se na život dívat nejen svým vlastním pohledem, ale vnímat i pohled žen a dětí.
Společně s kolegou Milanem Studničkou jsme vytvořili trénink pro muže - Restart muže.

Co je vlastně jinak?

Přestal jsem se vzdávat a naopak jsem pochopil, že je třeba vydržet u svých rozhodnutí. Život často přináší velmi složité situace, ale je třeba hledat řešení a hlavně nejen mluvit, ale i konat a dotahovat věci do konce.

Máme v projektu Restart muže mraky chlapů, kteří potřebuji psychicky zesílit a být oporami pro sebe, své ženy a děti. Vnímám, že my muži potřebujeme se hodně naučit, abychom byli muži, o které se ženy mohou opřít a uznávat je. Poté může v každé rodině nastat trvalá pohoda, radost a klid, po kterých tak často bažíme, ale mnohdy nevíme, jak na to.

Bohužel jsme svědky krize mužství a já chci pomoci mužům, aby se pochlapili. Aby dosáhli toho, že rozumí sami sobě a své roli. Že rozumí ženám (je to jednodušší, než si mnoho mužů myslí) a aby pochopili rozdílnou výchovu chlapečků a holčiček.

CHCEš vědět, jaké mám vzdělání?

Jsem kouč, mentor mužského osobního rozvoje. Mnoho lidí se mě ptá, jaké mám vzdělání. V letech 2021/2022 jsem absolvoval program pro kouče Virtual Coach od Ebena Pagana a jeho následný trénink. Program trval jeden rok a byl velice intenzivní, každý den jsem měl příležitost poslouchat přednášku a také trénovat metodu koučování. Několikrát za rok jsem se zúčastnil celovíkendové soustředění.

Od 1. června 2023 jsem v programu Garretta J. White s názvem Warrior Trenink, tento trénink probíhá každý týden a také jsme již měli několik instenzivních víkendových soustředění.

Jinak základy jsem se naučil od svých přátel, zejména od Milana Studničky staršího a vidím, jaké změny jsem ve svém životě byl schopen realizovat, i když jsem si zpočátku vůbec nevěřil. Vím, že tyto principy a postupy fungují a chci je sdílet s dalšími muži. Mého počínaní si všimla i média a měl jsem příspěvek v časopisu Maminka - klikni zde pro přečtení nebo iDnes - klikni zde pro přečtení.

Jak mohu pomoci já tobě?

Díky svému příběhu a příběhům dalších mužů jsem si uvědomil, že nejsem jediný, kdo zažíval podobné situace. Zjistil jsem, že mohu pomoci ostatním chlapům k tomu, aby doma měli radost a pohodu s ženou a dětmi. Svými programy mohu pomoci k tomu, aby byli sami se sebou v pohodě.